Předposlední závodní víkend Carbonia Cupu se pro mě jel na premiérové trati v Brně. Proto jsme si už o týden dříve odskočili na Masarykův okruh testovat a připravit se na závod.

Testování ale vůbec neproběhlo podle našich představ. Na trati nám prakticky nic nefungovalo, já jsem se s autem trápil a kluci v boxech hledali cestu, jak F4 správně nastavit.
Navíc jsme se už od začátku sezony potýkali s problémem separace pneumatik na levé straně vozu, takže bylo jasné, že před závodním víkendem nás čeká hodně práce.
Po návratu z testu se proto technici na čtyři dny zavřeli s formulí do dílny a začali hledat příčinu problémů. Na autě se změnila celá řada věcí a do Brna jsme na závod odjížděli s prakticky úplně jiným nastavením.
Byla v tom samozřejmě určitá nejistota. Pokud by byly tréninky zkrácené, mohlo se stát, že nebudu mít dostatek času nové nastavení poznat a auto před kvalifikací správně doladit. 
Hlavě by  nebyl jen za dva tréninky čas celkově vše předělat a pak byl záložní plán a to jet jen na co nejmenší bodové státy s ohledem na celkové hodnocení..
Hned po prvním tréninku ale přišla velká úleva. Mechanici připravili auto, které bylo proti předchozímu testu výrazně posunuté dopředu a fungovalo o mnoho lépe.
Do dalších zásadních změn jsme už před kvalifikací nechtěli zasahovat. Potřeboval jsem si na nové chování auta především zvyknout.
Kvalifikace proběhla velmi dobře. Ve velké konkurenci jsem ve své třídě vybojoval druhé místo s minimální ztrátou na soupeře z CEZ, za kterým stojí zkušené profesionální technické zázemí.
Závod mezi více než třiceti formulemi
Na start závodu se postavilo přes třicet formulí různých tříd. Start i průjezd první zatáčkou proběhl bez problémů, ale mému soupeři z F4 se povedlo dostat se před pomalejší F3 hned na výjezdu a mě až ve čtvrté zatáčce a  tím získal náskok přibližně jedné sekundy, který se držel až do cíle závodu.
Chtěl jsem vyhrát a to moc ale jak se říká – dojet soupeře a předjet ho jsou dvě různé disciplíny.
Přibližně tři kola před cílem jsem viděl, že jeho auto začíná mít problémy. Mohl jsem zkusit všechno vsadit na těsný souboj, ale zároveň jsem věděl, že případný kontakt nebo chyba by mohly znamenat konec závodu.
Druhé místo mi přitom zajišťovalo celkové první místo v Carbonia Cupu a v hlavě jsem slyšel jak tatínek říká celkově nevyhraje nejrychlejší, ale nejchytřejším… .
Rozhodl jsem se proto nejít do rizika závod dokončit na své pozici a přivézt výsledek, pro který jsme celou sezonu pracovali.
Brno mezi moje oblíbené tratě zatím nepatří
Co se samotného Brna týká, tady se s tatínkem úplně neshodneme. On vždy říká, že má Brno rád. Já ho zatím mezi své nejoblíbenější tratě zařadit nemohu.
Když jsme se ale společně podívali na on-board z formule, uznal, že mě trochu chápe. Z auta se střechou totiž Masarykův okruh vypadá přece jen jinak než několik centimetrů nad zemí ve Formuli 4.
Obrovské poděkování celému týmu
Velké poděkování patří našim mechanikům v čele s tatínkem a Mirou Michlem.
S minimálními zkušenostmi s Formulí 4 dokázali během několika dnů po nepovedeném testu udělat z prakticky nefungujícího auta velmi rychlou a konkurenceschopnou techniku, se kterou jsme dokázali držet tempo i s profesionálním zázemím soupeře.
Toho si opravdu vážím.
Jsem také moc rád, jak se vyvíjí moje první sezona po přechodu z juniorské motokárové třídy přímo do Formule 4. Navíc v soukromém rodinném týmu.
Za naše výkony na trati ani za připravenou techniku se rozhodně nemusíme stydět. Za sezonu jsem s formulí najel více než 8 000 kilometrů a ani v jednom závodě jsem kvůli technické závadě nemusel odstoupit. To je pro celý náš tým obrovská vizitka.
Do Grand finále v Mostě tak nastupuji s vědomím, že ve své třídě F4 máme splněno.
A právě Most je místo, kde jsem si letos poprvé sedl do formule.
Teď se tam můžu vrátit, závod si užít a zakončit svoji první formulovou sezonu přesně tam, kde celý tenhle příběh začal.
Tým SVC - Matyas